Posted by & filed under Auto.

Jsou dny, kdy vám jde všechno od ruky, vypadáte skvěle, jste vtipní a připadáte si jako středobod všechno pozitivna. Bohužel jsou dny i úplně opačné. Všechno na co sáhnete, se pokazí, nikdo vás nemá rád, a proč by taky měl, když jste takový kazisvěti. Mluvím sice o dnech, ale hranice mezi těmito stavy může být v pouhých hodinách, někdy minutách a někdy je dokonce dílem okamžiku.

Ten den pršelo, obloha byla pokryta ocelově šedými mraky, ale já měl sváteční náladu.  Jedeme totiž přes půlku republiky za bratem a jeho rodinou na zabijačku.  Všechno se zdálo být skvělé. Včas jsme vstali, nasnídali se. Děti se neprali, a má žena se na mě usmívala. Celá rodina byla za pět minut odchod již plně připravena opustit byt. Dokonce jsme nezapomněli ani na zapnutou žehličku a ani na basy piv, o které mě bratr požádal. Nebudu vás napínat, ten okamžik zvratu se udál přesně ve chvíli, kdy jsem otočil klíčkem a místo nastartování motoru jsem uslyšel pouze vrznutí a pak už nic. Zkusil jsem to ještě tak pětkrát, ale náš rodinný čtyřkolový kamarád s námi na zabijačku nechtěl.

„Máš tam vůbec benzín?“ zeptala se má žena podrážděně.
„Nejsem přeci žádný jelito.“ Odsekl jsem, ale raději jsem rychle zkontroloval rafičku.
„Panebože tys určitě nezkontroloval olej. To bude zaseklej motor. To zas bude peněz“ křižovala se má žena a už se vůbec neusmívala.
„Dej pokoj, to by bylo po autě.“
„Tak co s tím je? „
„Nevím.“ Řekl jsem už brunátný vzteky
„A nezavoláš třeba Frantovi, ten se v autech se vyzná“ nabídla řešení má žena. Nutno podotknout, že řešení krajně ponižující. Kdo by také chtěl dobrovolně přiznat, svou neschopnost.
„Ani náhodou“ řekl jsem příkře a začal tančit okolo auta. To co ví Franta, to vím i já.  Po hodině snažení  jsem rezignoval a Frantovi zavolal. K mému nemalému nadšení nebyl ani Franta, automobilový mág, schopný přemluvit vůz k pohybu.
„Víš co“ řekl mi po dalších dvou hodinách „radši si auto zkus půjčit.“

Dobrá rada nad zlato. Jen kdyby nebyl pátek odpoledne. Ale co naplat, nic jiného nezbývalo a tak jsem zadal do vyhledávače autopůjčovna Praha a zkusil jsem zavolat do jedné z „rent car“ z příznačným názvem One Two Go. Vozový park měla autopůjčovna Škoda rozsáhlý a já si vybral starou dobrou škodověnku.  Překvapilo mě, že nejen že auto měli, ale i v pátek odpoledne byli schopní mi vybraný vůz přistavit zdarma až domů a trvalo jim to do hodiny. Smlouvu přivezli sebou, takže papírování se odehrála na parkovišti před naším domem a kromě kopie řidičáku, občanky a zaplacení zálohy, nechtěli nic. Má manželka trvala na tom, že půjčené auto musíme pojistit, kdyby snad její manžel „kazisvět“ hodlal třeba ještě bourat. Ubezpečili nás, že auto má pojištění v ceně stejně jako je v ceně i jeho pozdější vyzvednutí, dálniční známka, papírové mapy a další vybavení.

Dětem jsme za příplatek 40 Kč půjčili autosedačky a hurá na zabijačku. Autopůjčovna nám dokonce nabídla slevu. Trefili jsme se totiž přesně do akce „víkend“ neboli zapůjčení auta od pátku do pondělí.
Zkrátka opět se dostavil bod zvratu. Otec rodiny se stal hrdinou (na Frantovu radu se jaksi pozapomnělo) a rodina si užila báječný víkend.


Reklama:

Leave a Reply

  • (will not be published)